Žilní trombóza (flebotrombosa, zánět žil, sraženina v žíle)
Jako žilní trombosa jsou označovány dvě různá onemocnění.
Tromboflebitis
Zánět povrchové žíly s její trombózou. Jedná se o poměrně časté a většinou spíše nepříjemné než závažné onemocnění. Nepříjemné je hlavně svou provleklostí, jeho projevy přetrvávají často měsíce. Rovněž vzhledem k možnosti přechodu ve flebotrombosu je třeba tomuto onemocnění věnovat pozornost.
Zánět povrchové žíly s její trombózou, až na specifické případy benigní záležitost. Více informací o tomto onemocnění najdete na stránce ZÁNĚT ŽIL.
Flebotrombosa
ŽILNÍ TROMBÓZA - PROJEVY
Žilní trombosa se projevuje náhlým vznikem bolestivého otoku postižené končetiny – nejčastěji nohy, bolestí při došlápnutí a svěšení končetiny. Častými doprovodnými příznaky jsou zvýšená teplota, pocit tlaku nebo pnutí v končetině a její bolestivost při pohmatu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o závažné, život ohrožující onemocnění, je dobré si zapamatovat pravidlo, že člověk s náhle vzniklým, bolestivým otokem nohy musí být co nejdříve vyšetřen u lékaře, optimálně na specializované, cévní (angiologické) ambulanci.
U nově vzniklého, bolestivého otoku je třeba dát pozor na příznaky embolie plicní – záchvatovité zhoršení dechu s bolestí na hrudníku, případně s kolapsovým stavem. V tomto případě se jedná o závažný, akutně život ohrožující stav, při kterém musí být pacient neprodleně dopraven do nemocnice, nejlépe pomocí RZP.
ŽILNÍ TROMBÓZA - VYŠETŘENÍ
Diagnostika zánětu žil spočívá s provedení klinického vyšetření, na které navazuje duplexní ultrasonografie (ultrazvuku žil) postižené končetiny. Dalšími využitelnými metodami jsou dopplerovské vyšetření a isotopová flebografie, tyto metody jsou však pouze orientační. Dalším možným doplňujícím vyšetřením jsou laboratorní odběry, kde sledujeme vzestup zánětlivých markerů a hlavně tzv. D dimery, které jsou ukazatelem procesu srážení krve a rozpouštění sraženiny.
ŽILNÍ TROMBÓZA - LÉČBA
Léčba žilní trombosy se liší podle lokalizace sraženiny v žilním systému a spočívá v aplikaci látek, které snižují srážlivost krve, v úvodu nejčastěji v injekční aplikaci heparinu a poté nastavení takzvané antikoagulační léčby na základě kontrol srážlivosti krve. Neoddělitelnou součástí léčby jsou režimová opatření – kompresivní léčba punčochami nebo bandážemi, elevace (zvýšená poloha) nohou, dostatečný přísun tekutin, chladné sprchy a podávání venotonik (léků zlepšujících žilní návrat).
